Kdo jsou vlastně ti skinheadi zač?

8. března 2009 v 22:43 | Šnek

Co dělá člověka skinheadem? Jsou to názory? Či snad politický přesvědčení? Ani hovno! Je to především styl života, jsou to hodnoty a je to společnej vztah k něčemu, ať už kladnej, nebo ten zápornej. To vše podtržený stylem, kterej nelze přehlídnout.



V médiích se vám snažej nakukat, že skinheadi jsou banda asociálů, který si mrskaj ptáka nad Mein Kampf a čas od času někde v početní převaze ztřískaj cikánskýho kluka nebo prohoděj cihlu skrz okno asijský restaurace.

K tomu, abych se choval jako imbecil, podlejhal předsudkům, vyznával stupidní politiku strejdy Ády a mlátil bezbranný lidi, nemusim bejt skinheadem. A rozhodně ani jedna z vyjmenovaných věcí nemá se skinheadstvím nic společnýho. Nehajlujeme, nebijeme lidi za barvu pleti, ani se nepromenádujeme ulicema měst s transparentem vzdávajícím hold Dělnický straně. To ale novináře příliš nezajímá. Proč by je měla zajímat ňáká skupina lidí, co má jednoduše svou víru a svůj styl?

Když v Anglii vznikla skinheadská subkultura, setkávala se na ulici, ve školách či v práci, nebo po hospodách bílá britská mládež s černejma imigrantama z karibskejch ostrovů, po večerech chodívali zapařit na disko, kde jim DJs hráli reggae a o vejkendu se táhlo třeba na fotbal.

Měli svůj styl, svojí hrdost, vždy se chtěli bavit a srali na okolní svět, na politiku a jiný svinstva, který jim vždycky dokázaly jenom otravovat život.

Ačkoli se o tomhle v médiích nemluví, po celym světě existujou tisíce, statisíce lidí, kteří tradici skinheadství udržujou při životě. Styl se sice vyvinul, k původnímu reggae a ska přibyl streetpunk a Oi!, později i hardcore, což se nemalym dílem dotklo i skinheadský módy. Myšlenka ale zůstala zachovaná.
V popředí skinheadských zájmů jsou holky, hudba, pivo a párty, zkrátka zábava. To vše přikořeněný občasným chuligánstvím. Častej je zápal pro fotbal, nezřídka propojenej s vášní pro fotbalový výtržnosti. Neni to ale jenom o stylu, je v tom něco hlubšího. Už jen ten pocit k někomu patřit, ten je nenahraditelnej. Pocit patřit k někomu, kdo je mi podobnej.

Nejde o jázory. Některý postoje maj sice skinheadi společný, ale neexistuje nic jako ,,skinheadskej názor,,. Názory má - nebo by aspoň měl mít - každej člověk vlastní. Jsou zde ale ňáký společný hodnoty. Hodnoty který by měly bejt blízký každýmu skinheadovi jsou hrdost, přátelství, soudržnost, loajalita k pracující třídě a ke svojí crew.

Taky je zde často společnej odpor. Opovrhování vzděláním, slušňáctvím a intelektualismem, odpor k autoritám, politice, fízlům ani odpor k (tvrdejm) drogám nejsou mezi skinheady ničim neobvyklym.

Zřetelná vždy byla a stále je tendence odlišovat se od lepší společnosti. Lépeji řečeno od tý společnosti, která se jako lepší snaží vypadat. Společnosti plný pokrytectví, falše, přetvářky, společnosti ve který se mluví spisovně, zatímco si dotyčný slušňák myslí něco o prdeli. Společnosti, ve který se lidi oslovujou pane inženýre a všichni navzájem šaškujou a lezou si do prdele zatim, co si navzájem potají házej klacky pod nohy.

A oni snad chtěj, abysme se my styděli, za svůj životní styl. Chtěj snad, abysme se večer uklidili do gauče, čuměli na Dallas a říkali si jaký to musí bejt fajn, bejt milionář, zatimco my jsme ty socky dole. Nasrat! Nestydíme se za to, že jsme pracující třída. Jsme hrdí na to, jací jsme, a na to, že nejsme jako oni. Třebaže si v práci zašpiníme ruce, vždy nám zůstává čistý svědomí.

 

51 lidí ohodnotilo tento článek.

Aktuální články

Reklama